Vojenské záchranné prapory si ale za dobu své existence získaly své pevné místo při pomoci obyvatelstvu a samosprávám jednotlivých krajů a obcí. Lidé na ně v nejhorších situacích spoléhají. U nás v Pardubickém kraji byli vojenští záchranáři povoláni při povodních, sněhových kalamitách nebo v červnu a červenci letošního roku na ptačí chřipku na Ústeckoorlicku. Přimlouvám se proto k uvážlivým krokům při jejich rušení, reorganizaci, resp. převodu pod Hasičský záchranný sbor. Úspora v jednom resortu bude znamenat nárůst nákladů v resortu druhém. Pokud to je ale nevyhnutelné, musí hejtmani a starostové dostat pevnou a jednoznačnou garanci vlády, že bude vždy dostatek sil a prostředků ve stejném rozsahu, kvalitě a zejména současných časových normách tak, jako to umí vojenští záchranáři dnes.
A na okraj, nelze srovnávat strukturu našeho bezpečnostního systému se systémem západních zemí. Stále je velký rozdíl v zapojení, organizaci, výbavě a financování dobrovolných nebo poloprofesionálních složek jako jsou dobrovolní hasiči, červený kříž, v Německu THW a další... Roman Línek, vicehejtman