Na letošní konferenci o kvalitě sociálních služeb v Brně, nás členy krajských rad OSZSP ČR vyzvala naše místopředsedkyně Dáša Žitníková k tomu, abychom poreferovali o tom. co se nám v krajích podařilo – co funguje...

Mnohé z nás tím poněkud zaskočila, protože všichni jsme tak nějak „zakódováni" k tomu, že vše a za každé příležitosti kritizujeme a mluvíme hlavně o tom „co se nám nelíbí".

Ano, od odborů se to přece očekává. Ale musí tomu být tak vždy? Nedá se najít jiná cesta, jak zaměstnancům prospět bez toho, že se necháme nakazit blbou náladou a nastalé situace budeme jen hrotit do klasického dramatu: zlý zaměstnavatel versus hodný a zneužívaný zaměstnanec.

Všechno je v lidech a v umění komunikace mezi nimi. Jestliže již předem očekáváme, že ten druhý na nás zase šije boudu, přistupujeme k němu samozřejmě s nedůvěrou. Ta ale, ať chceme nebo nechceme, z nás vyzařuje už při prvním kontaktu a místo toho, abychom se naladili na společnou notu a byli jsme schopni společně vytvořit takovou kapelu, kde každé její vystoupení bude skutečným koncertem – vržeme (pardón ladíme) neustále ve svém koutku a myslíme si, že si ten druhý myslí , že si myslíme, že to dohromady nepůjde. A přitom bychom tak chtěli - že?

Pak se čas od času sejdeme na nějaké té konferenci a znovu se vzájemně začneme utvrzovat v tom, že to ale dooopravdy, ale fakt vůbec nejde... A ti „VONI", co by to měli v prvé řadě slyšet, jsou tou dobou na nějaké jiné konferenci, kde řeší to samé, ale v opačném gardu... je to prostě začarovaný kruh.

Já jsem takový idealista, který si myslí, že není všechno špatně a že jsou i někde místa, kde se lidé dokáží dohodnout. Nebudu chodit daleko a všimnu si „sociálek" našeho Pardubického kraje.

Do teď se v kraji řešili především finance na dokončení investic ( Domov pod hradem Žampach, Anenská Studánka atd.) a provozní výdaje byli tak nějak na druhé koleji. Proto jsem se zeptal krajského radního zodpovědného za sociální služby Miloslava Macely (Koalice Pk), jestli se dá očekávat nějaká změna, která by potěšila především zaměstnance. Odpověděl mi takto:

„Stávkují učitelé, stávkují lékaři, ale to neznamená, že by se mělo zapomínat na lidi, kteří za minimální mzdy dělají psychicky a fyzicky náročnou práci v zařízeních sociálních služeb. Proto jedním z hlavních cílů Koalice pro Pardubický kraj (a opravdu vážně míněným - není to jen předvolební slib) je zlepšení postavení pracovníků v sociálních službách, co se týče mzdového ohodnocení, prestiže atd.,"říká Macela a dodává: „Je to samozřejmě o penězích, ale sociální oblast si postupně buduje místo na slunci, od 1. 1. 2010 navíc přejdou všechny dotační peníze z MPSV na kraj, takže budeme mít opravdu silnou pozici."

Tak vidíte, že se dá očekávat i něco pozitivního. Vždy je to o lidech. O lidech, kterým můžete věřit.

P.S. – Jako správný odborář, si však nemohu odpustit jednu důležitou poznámku. Jsou totiž ještě jiné varianty, o kterých bychom měli vědět. Například je to nápad ČSSD, na sloučení sociální a zdravotní oblasti.

Na první pohled by se dalo s touto myšlenkou souhlasit, je to komplexní péče o člověka... ovšem jen na první pohled. Uvědomíme-li si, jak vysoký je finanční deficit ve zdravotnictví, okamžitě nám dojde, že by došlo k situaci, ve které se ocitl JETEL v následujícím příběhu.

Ptá se Kudlanka nábožná Jetele: "Hele Jeteli, pověz, proč se nemodlíš?" Jetel smutně zašeptá: "Víš Kudlanko, já nechci být spasen."


Lidé ze sociální sféry by měli o možných dopadech takových změn vědět a zdravotníci jim jistě prominou...



Petr Čada