Újezdec/Růžový palouček - Během slavnostního setkání 6. července 2008 a na místě, kde se podle legendy loučili Čeští bratři před svým odchodem do exilu s vlastí, na Růžovém paloučku, připomenul ve svém úvodním proslovu vícehejtman Pardubického kraje a lídr Koalice Pk Roman Línek, potřebu dobrého příkladu rodičů pro život svých dětí. Dále také uvedl, jak je důležité uznávat autority - osobnosti, o které je možné se kdykoliv opřít.
Újezdec/Růžový palouček - Během slavnostního setkání 6. července 2008 a na místě, kde se podle legendy loučili Čeští bratři před svým odchodem do exilu s vlastí, na Růžovém paloučku, připomenul ve svém úvodním proslovu vícehejtman Pardubického kraje a lídr Koalice Pk Roman Línek, potřebu dobrého příkladu rodičů pro život svých dětí. Dále také uvedl, jak je důležité uznávat autority - osobnosti, o které je možné se kdykoliv opřít.
"Zde na Růžovém paloučku mohu nahlas říci, jak je důležité víru a hodnoty našich předků zpřístupnit a předat dalším generacím,"řekl Roman Línek a pokračoval: "Po minimálně tisíc let si český národ předává hodnotový systém, který vyrostl na bázi antiky, židovství a křesťanství!! Přemýšlejme, jak tento hodnotový systém nevyměnit za vrchovatě plný supermarketový košík při nákupu.
Je důležité mít ve svém životě osobnosti - autority, o které se můžeme opřít, pokládám za přirozenou potřebu každého člověka a každého lidského společenství. Počínaje prostředím rodiny, ale i školy, farního společenství a dalších prostředí, se kterými jsou naše životy konfrontovány.
U nás, kteří se hlásíme ke křesťanství je naprosto klíčovou autoritou autorita nejvyšší - autorita Stvořitele, autorita Boha. Autorita Božích přikázání i nekonečná autorita Boží lásky a Božího milosrdenství.
Právě tato autorita byla pevným bodem Českých bratří a drtivé většiny všech dalších křesťanů - tak jak šli, či my dnes jdeme, českými dějinami.
Nedávno jsem slyšel, jak je důležité být ve svých životech tvořivý - jak je důležité být - tak jak je psáno v Bibli - jako Bůh. A zde se zastavím, protože díky této biblické větě lze rozeznat autority prospěšné od těch falešných a špatných. Chovat se, snažit se sloužit a milovat své bližní jako Bůh se nerovná být Bůh. A bohužel v našich dějinách i současnosti najdeme mnoho autorit, které si myslí, že jsou Bohem a tomu také odpovídají jejich skutky. Pokud tedy hovořím o potřebě dobrých autorit pro naše životy, nemluvím o těchto lidech, kteří škodí svému okolí i sami sobě.
Co je obrazem autority pro člověka v české společnosti roku 2008?! Naše media - a to nejen bulvární - dnes nenechají na nikom nit suchou. V české společnosti přibývá dětí, které neprožijí své dětství a dospívání uprostřed svých biologických rodičů a jejich vzájemné lásky. A jejich dobrého příkladu pro život. A to je krize autority číslo 1. Často si v životě připomínám - moji rodiče se mi nerozvedli, přece to nesmím provést sám svým dětem, které mám tak rád. To, co jsem bral od svých rodičů - a nejen já - jako automatické, dnes často automatické již není. A s tímto faktem musíme každý z nás, alespoň malým dílem, něco dělat.
Krizí autority číslo 2, vidím v české společnosti stav v našem školství. Neplatí to o všech, ale mnoho pedagogů pouze chodí do práce, nadává, že je málo platí, učí a zapomínají, že spoluvychovávají další generace našeho národa, který to zejména posledních 70 let neměl moc jednoduché.
Krizi autority vidím i v duchovní oblasti, kde je práce na díle - být tou správnou autoritou - asi nejnáročnější. Dnešní mladí - často podvědomě - jsou hladoví po získání duchovní, nehmotné dimenze smyslu života.
Poslední krizi autority vidím ve veřejném životě, v politice. Přes nevůli médií propagovat na veřejných osobnostech to lepší, nelze rezignovat a smířit se s tím, že politika je jen špatná a od komunálních, regionálních i celostátních politiků je nejlepší si nevzít ani kůrku chleba.
Nebojme se být každý z nás ve svém nejbližším okolí dobrou autoritou a příkladem. Pracujme i dnes s hodnotami, se kterými pracovali naši předci - České bratry a další mnou zmíněné velké osobnosti našich dějin nevyjímaje. A to je cesta, kterou i zde - ve východních Čechách - můžeme být užiteční naší přítomnosti i budoucnosti."
A na závěr vicehejtman dodává: "Chci vyjádřit velmi silnou naději, že věřím, i přes dnešní nepopiratelnou krizi autorit, že jsou hodnoty, které mají po mnoho generací Češi ve svých genech tak silně, že se o budoucnost bát nemusíme. Čeští bratři a mnoho dalších dobrých křesťanů našeho národa, ve všech k ekumenismu se hlásících církví, měli naději, víru, lásku a Boží požehnání. Zkusme si tyto hodnoty zasloužit také."
Slavnostního setkání, na kterém nechyběl ani radní Petr Šilar, se 6. července 2008 zúčastnilo na 500 lidí. Konalo se na Růžovém paloučku u Morašic na Litomyšlsku. Je to místo, kde se Čeští bratři loučili před svým nuceným odchodem z vlasti. Patřil k nim třeba i Jan Amos Komenský.
Tato setkání se na Růžovém paloučku konají už od roku 1921, kdy byl odhalen památník českých bratří a kdy údajně k 70 tisícům lidí hovořil spisovatel Alois Jirásek. Růžový palouček má rozlohu asi 340 m2 a je porostlý galskými růžemi.
Petr Čada