Praha – V oblasti bankovních poplatků v ČR neexistuje transparentní a konkurenceschopné prostředí, které by klientovi umožnilo jasnou a přehlednou orientaci v jejich výši a poskytlo by mu tak potřebný základ pro srovnání mezi bankami. Ukazuje to jedna z expertních studií, které si v minulých měsících nechala vypracovat vládní KDU-ČSL. Ta dnes na tiskové konferenci představila svou koncepci, jak chce situaci měnit.
Politici KDU-ČSL chtějí například posílit vzdělanost v oblasti finančních služeb nebo aktivně usiluje o přenositelnost čísel bankovních kont pro snadnější změnu peněžního ústavu.
„Chceme otevřít celospolečenskou diskusi, bez níž nelze dosáhnout v oblasti bankovních poplatků zásadního zlepšení,“ říká 1. místopředseda KDU-ČSL Roman Línek. Podle Línka si ve svých domovských zemích některé zahraniční banky nedovolují vybírat tak vysoké poplatky, jako je tomu v České republice.
Vysoké a neprůhledné bankovní poplatky, o kterých se klient většinou dozvídá až z výpisu účtu, podle expertů výrazně znesnadňují orientaci běžného spotřebitele v této oblasti. Na to nedávno upozornila i Evropská komise, která se problematikou bankovních poplatků zabývá již několik let.

Nutnost zvýšit konkurenci
První místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu Zuzana Roithová (KDU-ČSL), která dlouhodobě usiluje o odstranění bariér pro přeshraniční služby, kritizovala nedávno v Evropském parlamentu nehorázně vysoké bankovní poplatky v České republice.
„ Ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele usiluji o takové změny v evropské legislativě, aby vnitřní trh EU fungoval plně i v oblasti finančních služeb. Spolehlivým lékem na vysoké poplatky je konkurence, a to za předpokladu, že pro spotřebitele bude snadné nalézt si jinou banku i v sousední zemi díky elektronickému bankovnictví,“ uvedla europoslynkyně Roithová.
„Ačkoli dnes lidé již běžně používají internet, přeshraničním službám nedůvěřují. Využívá jich jen půl procenta obyvatel unie, což je velice malé množství lidí,“ dodává místopředsedkyně Roithová, která se tomuto tématu věnovala ve vlastní zprávě.

Tuzemské banky vydělají ročně na poplatcích miliardy
Tuzemské banky dosahují ročně miliardových zisků. Například v roce 2007 činily podle statistik České národní banky výnosy bank s licencí z poplatků a provizí téměř 45 miliard korun z celkového zisku z finanční a provozní činnosti 133,5 miliardy korun.

Čeho chce KDU-ČSL otevřením tématu dosáhnout:
1.Nastartovat a rozvíjet veřejnou diskusi na téma bankovních poplatků
(bankovními poplatky by se měly zabývat další instituce např. Úřad pro hospodářskou soutěž – otázka vázaných dohod, SOS – poradny pro spotřebitele a další neziskové organizace a projekty – např. www.bankovnipoplatky.com).
2.Zvyšovat finanční (bankovní) vzdělání spotřebitelů v České republice ve spolupráci s českými a evropskými spotřebitelskými organizacemi (např. SOS, …)
3.Zvýšit důvěru v přeshraniční bankovnictví.
4.Usilovat o přenositelnost bankovního čísla.


Možnosti dalšího vývoje, jak dosáhnout snížení bankovních poplatků v ČR
1)“Oprášit” debatu státu s bankovním sektorem - navázat na již existující společné prohlášení, společnou dohodu z konce roku 2005. Tato cesta nebude jednoduchá, bude trnitá, ale při dostatku politické vůle lze dosáhnout dílčích a možná i podstatných změn v chování bank vůči klientům, které by mohly vyústit ve snížení nebo zrušení některých bankovních poplatků. V tomto ohledu bude záležet na politické odvaze a odhodlání parlamentních stran jít do nelehkého boje s českými bankami, které mají z bankovních poplatků vysoké zisky.

2)Podpořit připravovaný legislativní návrh EK na zrušení poplatků při přesunu účtu z jedné banky do jiné, ačkoliv se jedná zcela určitě o návrh hodný detailní diskuse. Na druhou stranu by to byl jasný signál ČR a její vlády, že se hodlá problematikou bankovních poplatků zabývat podrobněji a že legislativní návrh EK je v tomto ohledu jen první krok tímto směrem. V klidu dřímající a do ničeho nenucená bankovní asociace v ČR by se určitě rychle probudila ze své letargie úlekem při zjištění, že ČR se na tomto poli aktivizuje. To by usnadnilo další jednání státu a bank. Nemuselo by se jednat ani přímo o podporu návrhu EK, ale jen o konstatování, že ČR rovněž podporuje samoregulaci bank na úrovni EU a tudíž i v ČR, avšak při absenci této samoregulace musí konat.

3)Jako možná, ale málo pravděpodobná varianta se jeví i cesta konfrontace, resp. hrozby postihu českých bank v rámci porušování pravidel hospodářské soutěže na společném trhu EU. Šetření ÚOHS z roku 2005 sice konstatovalo, že není dostatek důkazů pro zavedení oprávněného opatření vůči bankám, ale v případě soustavného tlaku by bylo možné znovu přezkoumávat a blížeji monitorovat dění na trhu. Pokud by se dokonce našla i nějaká česká banka, která by se nebála vystoupit z řady a ukázala jiným bankám, že to jde i bez vysokých poplatků, pak by byl zcela určitě větší prostor pro stát.
Tomáš Zdechovský