Chrudim - Vestibul Divadla Karla Pippicha v Chrudimi bude od pátku 3. do pátku 31. října hostit výstavu fotografií Romana Málka s názvem „Zážitky z Austrálie & Světové dny mládeže 2008.“ Samotné zahájení výstavy proběhne ve čtvrtek 2. října v 17 hodin za účasti radního Pardubického kraje pro cestovní ruch Miloslava Macely: „Na výstavu se velmi těším. Věřím, že dokáže do Chrudimi přenést alespoň na dálku atmosféru letošního světového setkání mládeže v Sydney, kterého se pro velkou vzdálenost mohlo zúčastnit jen několik jednotlivců z našeho kraje“.

Po vernisáži proběhne v divadelní kavárně komponovaný večer. „Při něm chci promítat nejenom fotografie a vyprávět své zážitky, ale ukázat i různé suvenýry od protinožců. Třeba bumerang, míč na australský fotbal či plyšového klokana. Chybět nebudou ani upomínkové předměty ze světového setkání,“ přibližuje večer Roman Málek. Ten totiž měl to štěstí, že letošní červenec společně s 220 českými poutníky poznat Austrálii a navštívit Světové dny mládeže. Během celého pobytu navštívil Melbourne a Sydney a v jeho paměti jsou uchovány desítky zážitků, které si nechce nechat jen pro sebe.


Rozhovor s Romanem Málkem o výstavě, ale i zážitcích z Austrálie

Proč jste se rozhodl uspořádat výstavu a povídat o svých zážitcích?
Mnoho lidí se mě totiž ptalo, jak jsem se měl, co jsem zažil, jací jsou Australané a co se mi tam líbilo. A tak jsem se rozhodl si nenechat vše pro sebe a dát o tom nádherném měsíci v Austrálii vědět. Tak nejprve vznikla moje fotokniha, následně dataprojekce a výstava.


Zmínil jste knížku, jak tomu máme rozumět?
Po příletu z Austrálie jsem nemohl spát. Časový posun na mě působil několik dní, a tak jsem v časných ranních hodinách tvořil fotoknihu o sto dvaceti stranách doplněnou o texty papeže a nechal vytisknout jeden kus, abych ho mohl známým ukazovat.

Vraťme se ale zpět. Jak je výstava komponovaná?
Celá výstava má patnáct panelů, které jsou tématicky rozděleny. Začínají dopravou do Austrálie, přes pobyt a zajímavosti z Melbourne, následně se věnuje Světovým dnům mládeže v Sydney či turistickým cílům.

Takže v Chrudimi bude mít výstava svoji premiéru?
Svoji premiéru měla výstava v Kněžicích u Jihlavy, teď se nachází krátkodobě v kulturním centru ve Skutči. Nicméně celé to bude premiéra – díky povídání. To sice proběhlo tento týden v Hlinsku, ale zase bez výstavy. Možná bych to celé předchozí mohl nazvat zkouškou na tu velkou a společnou premiéru. (úsměv) A co musím podotknout – v úterý 30. září bude mít výstava premiéru i v katedrále v Českých Budějovicích. Při tom setkání v Kněžicích se totiž výstava zalíbila tak, že si ji chtěl mít i ředitel jihočeského Diecézního centra pro mládež Jaroslav Karas, a tak jsme se dohodli, že necháme vyrobit výstavu ještě jednou, protože ji budou taky hojně využívat.

Vraťme se ale k Austrálii. Co na vás nechalo největší dojem?
Určitě to byla mentalita místních lidí. Australané jsou velice milý národ. Jsou hodně přátelští. Důkazem toho může být i skutečnost, že jedna rodina nám nechala celý dům pro sebe a mohli jsme si v něm hospodařit. A samozřejmě síla jednoty církve, to je úplná samozřejmost.

Kolik vás v Austrálii vlastně bylo?
Z Pardubického kraje jen pár, z České republiky přes dvě stě a na závěrečné akci Světových dnů mládeže na ohromném dostihovém závodišti čtyři sta tisíc.

Vy jste tam byl na setkání s papežem, viděl jste ho vůbec v tom velkém davu?
Ano. Papež totiž absolvoval cestu po Randwicku (pozn. redakce – název dostihového závodiště, kde proběhl závěr celé akce) před mší. Tam jsem byl od něj asi 8 metrů. Samozřejmě byl v papamobilu.

Takže jste se s ním osobně nepozdravil?
To bohužel ne. Nicméně dva Češi ano. Jedna Česka četla svoje svědectví o víře v Boha v češtině pro dvě stě tisíc poutníků, jeden kluk zase přijal svátost biřmování přímo z rukou papeže.

To jste se tam celou dobu jen modlili?
Kdepak. Mše jsme měli většinou jednou denně, samozřejmě dobrovolně. Zbývající čas probíhal buď festival nebo jsme obdivovali samotné město.

To bylo každý den?
Ne. První část jsme prožívali přípravný týden v Melbourne. Při něm jsme měli v místní komunitě mše, ale také zajímavý program. Následně jsme se přesunuli do Sydney, kde se týden konaly Světové dny mládeže. Po akci jsme měli volný týden – na různé výlety apod.

Jak na vás působila australská města?
Velice dobře. Hodně se mně líbila moderní architektura, pobřeží, ale i velké věže, přístavy.

Jaké tam bylo počasí?
Zima. U nás na severní polokouli bylo léto, tam zase zima. Nicméně tam není taková, jako u nás. Ale je potřeba říci – klima je velmi proměnlivé. Pět minut jdete v tričku, za deset máte mikinu a zimní bundu a je vám chladno.

Jaký byl let?
Dobrý.

To bylo docela stručné, nechcete ho komentovat?
Vše proběhlo v pohodě. Horší to bylo s jídlem, když u naší korejské letecké společnosti došla evropská strava, tak přinesli korejskou rýži a to mně moc nechutnalo. Tedy vůbec.

Na co se mohou návštěvníci těšit při komponovaném večeru?
Chci udělat takového průvodce po celém měsíci. Začneme letem, programem, zajímavostmi, ale samozřejmě nezapomenu na jedinečné perličky – třeba jak jsem se ztratil v Sydney, jak jsem kupoval dobíjecí kupon do telefonu, jak se o nás starali v rodinách, ale i o krutém návratu zpět.
Roman Málek