Rozhovor s Petrem Šilarem, odborníkem pro zemědělství a venkov

Zemědělce blokující silnice jsme dříve znali spíše z Francie. Je situace skutečně tak špatná?

Uvedu jednoduchý příklad. Určitě si umíme představit - výrobce, například cihel, investoval do zhotovení jedné cihly čtyřicet korun, ale stavební velkoobchod ji od něj koupí za pětatřicet... Nákupní cena zákazníka velkoobchodu nicméně vzrostla již na šedesát korun. Je na tom cosi podivného, že? Přitom běžně zemědělec vyrobí litr mléka asi o dvě koruny dráž, než za kolik jej od něj mlékárna vykoupí a cena pro koncového zákazníka je až dvojnásobná. Tyto víc než slušné zisky, jdou do mateřských centrál obchodních řetězců, které se, jak víme, nenacházejí na území České republiky. Nemluvě o tom, do jaké míry se dá o obsahu kartonové krabice v supermarketu honosně hovořit jako o mléku. Zemědělec přitom investoval do stáda, technologie, krmiva, veterinárních a inseminačních služeb, používal naftu, elektřinu, vodu, platil pojištění... situace je opravdu neúnosná.

Žijeme v tržním prostoru. Má tento stav vůbec nějaké řešení, jaký smysl má bránit dopravě?

Lze si spočítat, kolik stojí české daňové poplatníky tzv. šrotovné na automobily. Jedno odvětví špatně vsadilo na neustále se zvyšující spotřebu a jakmile přišla krize, začalo mít problém. Kdyby stát šrotovné neschválil, zřejmě by se poněkud vyčistil trh dodavatelů autodílů a automobilkám by poklesl zisk. Když zanikne zemědělec, porazí stádo a z kvalitních dojnic se stane nekvalitní maso. Když zanikne sto zemědělců, porazí se sto takových stád. Na místo zaniklého výrobce autodílů nastoupí po odeznění krize nový, stačí mu pronájem haly, strojů a základní personál. Po zaniklém zemědělci za rok či dva zbude kravín přestavěný na sklad a pole pronajaté k pěstování řepky. Že by tam někdo chtěl přijít a znovu začít chovat krávy, produkovat mléko, že by mu na to banka půjčila, to si neumím představit. Formou blokačního protestu, lze omezit příjezd k centrálním skladům hypermarketů a omezit tak jejich provoz. Akce proběhla v návaznosti na předchozí projevy nesouhlasu českých zemědělců spolu s evropskými, kdy protestovali proti nízkým výkupním cenám mléka v Bruselu i Lucemburku.

Nemůžeme tedy mléko raději dovážet?

To jistě můžeme. Můžeme dovážet mléko, maso, zeleninu, běžné domácí ovoce, koneckonců i obilí. V době, kdy se ve vyspělých zemích snižuje podíl zemědělské půdy, kdy ubývají surovinové zdroje, kdy roste populace planety, to však nepovažuji za nejrozumnější krok. Ona totiž dnešní ekonomická krize ještě nemusí být tím nejhorším scénářem. Za pět, deset, dvacet let můžeme čelit daleko horším situacím. A až budeme skutečně v úzkých, plastů a plechů se nenajíme.

Děkuji za rozhovor.
Petr ČADA