Dlouho jsem čekala, jak tohle dopadne. Od chvíle, kdy se o zavedení šrotovného u nás začalo vážně mluvit, uběhla docela dlouhá doba, a my měli mezitím možnost sledovat, jak je to s jeho efektivitou v okolních zemích. Nic moc slavného, spíš naopak.

Podle očekávání přineslo povzbuzení spotřebního chování, ovšem pouze v krátkodobém horizontu. Po období posílení poptávky zase dochází k jejímu logickému snižování (člověk může jezdit jen v jednom autě, i kdyby se snažil sebevíc). Nadto šrotovné ve svém důsledku vede k dalšímu zadlužování lidí (nevedly snad dluhy těch, kteří neměli na splácení, k současné finanční krizi?). Dostanu sice 30 tis. Kč na nové auto, ale ten zbytek si musím někde stejně obstarat, nejlépe půjčit.

Doufala jsem, že časová prodleva odhalí v plné nahotě krátkodechost šrotovného a poslanci se projeví jako svéprávná skupina osob, která si v době krize zachová zodpovědnost. Bohužel se nestalo a já už opravdu nevím, co dělat, aby „moji“ reprezentanti nevyhazovali z okna moje peníze, které jim z daní odvádím. Bohužel se tak stalo i hlasy mých poslanců z KDU-ČSL.
Probuďte se prosím, tahle země potřebuje být řízená, ne zřízená!

Marie Jílková