Opravdu se nechci dožít toho, aby eutanázie byla uzákoněna i u nás. Nechci, aby se Česká republika připojila k dalším třem státům EU, Nizozemsku, Belgii a Lucembursku, kde je povolena. Nezáviděníhodné prvenství slaví v Belgii, kde dokonce letos schválili neomezenou eutanázii pro děti.  Naštěstí je toto legální „zabíjení“ stále ve většině civilizovaných zemích  kriminálním činem.  Dovedete si představit, kolik by se u nás vyrojilo podnikavců, kteří by chtěli vydělávat na lidských selháních a stáří? Však si vzpomeňme, jak jsou senioři zneužívání různými nepoctivými prodejci. A to se ještě nejedná o obchod se smrtí!  Vadí mi, že by k nám mohli proudit turisté, kteří by se zde chtěli nechat zabít.

Jako lékař a politik se budu snažit, aby stát a kraje zajistili takovou zdravotní a sociální péči, že hlasů pro eutanázii bude co nejméně. Je potřeba, aby zdravotníci měli dostatek času na každého nemocného. Je nutné, aby každý z nás měl snadný přístup k psychologovi nebo duchovnímu, pokud bude jejich pomoc potřebovat..

Věřím, že pokud bude péče o nevyléčitelně nemocné nebo „jen“ staré lidi dostatečně kvalitní, řadu z nich ani nenapadne o eutanázii uvažovat. V posledních letech naštěstí došlo k poměrně významnému rozvoji jak lůžkové, tak ambulantní hospicové péče. Stále to ještě ale není dostatečné a proto si tato zařízení zaslouží podporu od zdravotních pojišťoven, sponzorů i nás všech. Nejlepší je jistě zemřít v domácím prostředí v blízkosti nejbližších. Nedávno jsem měl možnost navštívit hospic v Chrudimi. Ani zde bych se díky pěknému prostředí a obětavému personálu nebál strávit poslední dny svého života.

Požadavek na legalizaci eutanázie se dosud týkal hlavně nevyléčitelně nemocných. Dospějeme až tak daleko, že se budou lidé zabíjet jen proto, že jsou staří?

My všichni se musíme snažit, aby se staří lidé necítili být odloženi na kraji společnosti. Výše uvedený příklad britské seniorky by pro nás měl být mementem.