Milé setkání

„Toto milé setkání jsme se rozhodli uspořádat jako poděkování všem, kteří se na této akci podíleli,“ vysvětlila místopředsedkyně Senátu, pod jejíž záštitou se Valentýnské odběry krve pravidelně konají.

„Když už čtvrtým rokem tuto akci podporuji, rozhodla jsem se letos krev darovat také. Je to nejcennější tekutina, kterou máme, a její darování může někomu jinému zachránit život. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct. Bylo to příjemné,“ nechala se slyšet ředitelka pardubické školy Svítání Miluše Horská.

„Těší nás, že se podařilo navázat na tradici a že o akci byl zájem i mezi prvodárci,“ uvedla primářka transfuzního oddělení pardubické nemocnice Helena Geierová.

„Průměrně máme 150 transfuzí za týden. Musíme tedy najít 150 až 200 lidí, kteří jsou ochotni darovat nejcennější lidskou tekutinu,“ prohlásila primářka.

„Krev je potřeba neustále. Je fajn, že prvodárci se pak do nemocnice pravidelně vrací. Transfuzní oddělení je jedno z nejveselejších oddělení nemocnice, je tam příjemné prostředí. A není se co divit, protože je to místo, kde se scházejí zdraví lidé,“ vyjádřil se tiskový mluvčí pardubické nemocnice Dušan Korel.

„Všichni dárci mají můj obdiv. Já jsem tu odvahu darovat krev zatím nenašel,“ přiznal Dušan Korel.

Mezi prvodárce se letos zařadil i radní Pardubic František Weisbauer.

„Na tuto akci mě pozvala místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Přiznám se, že mětrochu překvapilo, že až na místě jsem se dozvěděl, že by bylo dobré, kdybych také daroval krev. Udělal jsem to poprvé ve svých 51 letech. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Když jsem se o tom pak bavil s kolegy, zjistil jsem, že řada z nich krev dává a vůbec o tom nemluví. Byla to má první zkušenostajsemrád, žejsemji zvládl,“ svěřil se Deníku František Weisbauer.

Příjemné sestry

„Dosud jsem věděl, kde je v nemocnici porodnice. Naposledy jsem tam omdléval při porodu mé dcery. Našel jsem transfuzní oddělení a nečekal jsem, že celá akce potrvá poměrně krátce. Milým překvapením bylo, že jsem pak dostal kávu a zákusek a ještě i kupon na občerstvení v nemocničním bufetu. Paní prodavačka se divila, že nechci dva chlebíčky, na které jsem měl nárok. Směnil jsem je za dětské pitíčko,“ usmíval se prvodárce Jiří Lejsek. „Mám to do nemocnice blízko. Budu docházet pravidelně. Stím, žejsemdaroval krev, jsem se snažil v mém okolí chlubit. Dostal jsem odznáček. Nevím, jestli to na někoho zabralo. Třeba ano,“ přemítal Jiří Lejsek.

„O této akci jsem se dozvěděla z novinového článku. Příjemně mě překvapilo, že mi po odběru krve nebylo vůbec nic. Byla jsem hotová za deset minut. Doma jsem se chlubila s odznáčkem prvodárce, ale žádné velké reakce na to nebyly. To, že jsem vyhrála poukaz na romantickou večeři, pro mě bylo velkým překvapením,“ přiznala prvodárkyně Jiřina Dlasková z přeloučského městského úřadu.

Valentýnských odběrů krve se zúčastnila i Jarmila Jedličková z pardubické školy Svítání. „Ve škole jsem si tuto akci vzala na povel. Obešla jsem třídy a agitovala. Krev jsem sama darovala naposledy před patnácti lety. Tehdy jsem s sebou sekla. Teď byly v nemocnici sestry velmi příjemné. Jak jsem měla hlad, tak jsem po odběru s chutí spořádala i zákusky,“ usmívala se zaměstnankyně pardubické školy Svítání. Škola dárcům zajistila i drobné dárky.