Na sklonku loňského roku jsem proto podnikla pracovní cestu do Německa, kde mají s využíváním řek pro lodní dopravu i výstavbou plavebních kanálů bohaté zkušenosti.
Chtěla jsem se zde dozvědět, jak se Němci staví k plánu českého ministerstva dopravy na stavbu tohoto projektu.

Jasné odpovědi

Odpovědi německých expertů jsou v tomto ohledu jasné: nákladné investice do rozvoje Labe jako vodní dopravní cesty považují za ekonomicky neefektivní a rozhodně českou stranu nijak nepodporují ve výstavbě kanálu Dunaj - ­Odra­ - Labe. Pro Němce je navíc takřka 300 kilometrů toku Labe od státních hranic k Magdeburgu naprosto nerentabilní. Úpravy Labe, zejména zvýšení ponoru na alespoň 2,5 metrů, by museli platit ze svého, což je pro ně dnes nepředstavitelné. A proti zintenzivnění vodní dopravy na Labi je i německé obyvatelstvo.
Říční doprava v Německu patří co do objemu k největším v Evropě. Říční dálnicí je v Německu dolní tok Rýna, na kterém se přepraví ročně 150 milionů tun nákladu. Oproti tomu na Labi od Magdeburgu po hranici s Českou republikou pouze 0,46 milionu tun.
Tento poměr dává jednoznačnou informaci jak o ekonomice dopravy, tak o prioritách německé vlády.
Němci mají dlouhodobě propočítáno, že rentabilní vnitrostátní vodní dopravu lze provozovat pouze, pokud vodní cesta umožňuje proplout lodím s ponorem 2,5 metru.

Od 60. let minulého století proto na tuto hloubku upravují své kanály. Labe v Německu od našich hranic po Magdeburg dnes neumožňuje ani ponor 1,6 metru, což je důvod tak nízkých objemů přepravy. Řeka Labe se navíc dlouhodobě potýká s úbytkem vody, což situaci této vodní cesty ještě více komplikuje.

Odpor veřejnosti

Upravit téměř 300 kilometrů toku Labe v Německu je absolutně ekonomicky nerentabilní. Němci by tuto stavbu,na rozdíl od nás, museli platit ze svého a zásadnější stavební úpravy na řece naráží na silný odpor veřejnosti.

Mám potvrzeno, že německé ministerstvo dopravy nejen, že samo aktuálně nechce vylepšovat splavnost Labe, ale nemá v plánu ani podporovat projekt kanálu Dunaj -­ Odra - Labe. Samozřejmě, že pak jistě nebude podporovat ani získání dotace na stavbu kanálu ze strany Evropské unie prostě proto, že nevěří v účelnost vynaložených investic do rozvoje této dopravní cesty. Názor zastánců stavby kanálu o tom, že se jedná o významnou dopravní tepnu, z níž budou profitovat právě i Němci, je tím zcela lichý.

Pro koho se pak kanál má stavět, za jaké peníze a jak moc velký význam má tento kanál mít pro vodní obchodní dopravu Česka a sousedních zemí, je mi tak záhadou.
Debata o splavnosti Labe byla již několikrát probírána i v Evropském parlamentu. Zde vidíme v nařízení ze dne 11. prosince 2013, o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, potvrzení toho, že Němci na Labe příliš nesází.
Po proudu Labe až do Magdeburgu chybí přístavy evropského významu, dokonce ani Drážďany zde s tímto statutem nejsou uvedeny.

Je pak poněkud úsměvné, že Praha, Lovosice, ale i Ústí nad Labem za přístavy tohoto typu označeny jsou. To bohužel je v přímém rozporu s realitou a se strategiemi německé strany, která tímto směrem evidentně navíc nechce do budoucna ani investovat.
Také německá veřejnost a starostové jednotlivých obcí na Labi dávají hlasitě najevo svůj nesouhlas s případnými stavebními úpravami na řece.

Argumentují vysokými náklady, které by skutečně nesly jen sami Němci, ale i zničením životního prostředí, což by mimo jiné jistě citelně zasáhlo i národní park Českosaské Švýcarsko.

Obří investice

Proč v případě tak obří investice, jako je kanál Dunaj­ - Odra -­ Labe, zavíráme oči před zkušenostmi ze zahraničí?

Proč chceme nenávratně zasahovat do krajiny od Pardubic po Břeclav, když je jasné, že kanál bude jak ve výstavbě, tak v provozu, pouze černou dírou na peníze?

Velmi bych si přála, kdyby i díky těmto argumentům české ministerstvo dopravy od plánu projektu odstoupilo a nemrhalo tak penězi daňových poplatníků.